Zámek Valtice patřil celých několik století vládnoucímu rodu Lichtenštejnského knížectví,  a to až do konfiskace v roce 1945. Silným motivem pro rozvoj valtického zámku byla ztráta rodového majetku v blízkém Mikulově v roce 1560. Na původní hrad ve Valticích navázala čtyřkřídlá renesanční budova opatřená arkádovou lodžií, jejíž přibližnou podobu známe pouze z nemnohých kreseb.  

Valtice v dobách vlády Liechtenštejnů

Část obce po rodu Puchheimů získal koupí Jan z Lichtenštejna, jak vyplývá z listiny datované 1. února roku 1395. V roce 1393 přijal Jan z Lichtenštejna lénem Katzelsdorf, který odkoupil od bratří Rudolfa a Ludvíka z Trnavy, čili před rokem 1395 vlastnili Lichtenštejni nejen celé Valtice, ale také pozdější
valtický velkostatek. Z toho je patrné, že lichtenštejnské statky se rozkládaly nejen na rakouské straně, ale i na moravské, kde Lichtenštejni drželi i svůj rezidenční hrad Mikulov.
Neblahým rokem pro Jana z Lichtenštejna byl rok 1394; tehdy totiž upadl Jan z neznámých důvodů v nemilost rakouského vévody Albrechta III., jenž ho dosud zahrnoval svou přízní. Jan byl nečekaně svými příbuznými zajat, uvězněn a všechny rakouské lichtenštejnské statky propadly konfiskaci. Snad byla důvodem obava rakouského panovníka z přílišného hospodářského a politického rozmachu Lichtenštejnů. Bezodkladné podrobení Janovo zmírnilo krutý trest a dostalo se mu nazpět statků, mezi nimi Valtic.

Zámek držel rod Lichtenštejnů od roku 1395 až do roku 1945.
Navíc do roku 1920 náleželo město do oblasti Dolních Rakous.

Ve městě došlo roku 1605 k založení kláštera Milosrdných bratří , který byl přestavován za knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna a jeho manželky Beatrix z Ditrichštejna v 60. letech 17. století. Ze stejné doby pochází i kostel Navštívení Panny Marie z let 1631–1671, který je dominantou a protiváhou světské moci, kterou představoval zámek. Model kostela vznikl snad již v roce 1602, ale základní kámen byl položen až za knížete Maxmiliána v roce 1631. Na projektu a stavbě se podílel Giovanni Giacomo Tencalla a když jeho stavbě v roce 1638 spadla klenba byl nahrazen bratrem Giovannim Tencallou a brněnským stavitelem Andreasem Ernou.
Kolem poloviny 16. století byl původní středověký hrad stavebně rozšířen severozápadním směrem. V této části vznikla palácová stavba, o jedno podlaží vyšší než stávající objekty sídla. Další úpravy proběhly na počátku 17. století. V této stavební etapě bylo vybudováno severní spojovací křídlo s velkým portálem, renesanční bastiony byly přebudovány v nárožní rizality a zámek získal novou interiérovou výzdobu. Autory přestavby byli architekti Giovanni Maria Filippi a Giovanni Battista Carlone starší. Další stavební úpravy, projektované Andreou Ernou a jeho synem Jenem Křtitelem, zahrnovaly vybudování nové jízdárny a vstupní brány s dvojicí věží. Před zámkem tak vznikl čestný dvůr, oddělující rezidenci od města. Kolem roku 1639 malíř Giovanni Battista Ghidoni pracoval na výzdobě hlavního sálu. Roku 1657 byla dokončena další reprezentativní místnost se štukovou výzdobou od Giovanniho Tencally. V 80. letech 17. století proběhly nové stavební úpravy včetně dekorace interiérů, které vytvořil Baldassare Fontana, Pietro Antonio Baroni a Jacopo Trebelli a malíři Domenico Egido Rossi a Giovanni Battista Colombo.
Ve století osmnáctém dostaly jízdárny a konírny novou podobu inspirovanou španělskou barokní architekturou. Tvůrcem úprav byl architekt školený ve Španělsku a Portugalsku Anton Ospel, který rovněž vytvořil vstupní bránu spojující areál lichtenštejnské rezidence s městem. Interiéry dostaly výrazně dekorativní charakter díky císařskému divadelnímu inženýrovi Antonio Beduzzimu, který je také autorem výzdoby hlavního průčelí, kde je znázorněna oslava Řádu zlatého rouna. Podle Beduzziho návrhu provedl Domenico Mainardi výmalbu zámecká kaple.
Po polovině 18. století byly odstraněny nejstarší části rezidence v podobě hradních budov na jižní straně. Na jejich místě byla vytvořena nová fasáda projektovaná Antonem Erhort Martinellim
a další plochu zaplnil park, pro který byl navržen mobiliář a byl osazen barokními sochami. K rezidenci náleželo také divadlo, které bylo vybudováno v roce 1790. Rod knížat z Lichtenštejna využíval rozsáhlý zámek jako svoji rodovou rezidenci až do roku 1943, kdy ze zámku odvezli cenná umělecká díla před blížícím se koncem války. 
Zámek je nedílnou součástí architektonicko-krajinářského celku, který byl v roce 1996 zanesen na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Historické veduty zámku Valtice

znázorňující jeho dřívější podobu

Exteriéry a interiéry valtického zámku 

znázorňující jeho současnou podobu