Jedním z vrcholů letošní kulturní sezóny v České republice by se měl podle předpokladu stát projekt dvou unikátních výstav: Korunovační klenoty v dějinách světa a Poklady starověké a středověké Číny.

Poprvé v České republice bude na jednom místě k vidění třicet originálů a vynikajících kopií korunovačních klenotů významných říší Evropy, Asie a Afriky. Výstava bude zapůjčena z nejslavnější světové sbírky korunovačních klenotů, která bude v České republice prezentována vůbec poprvé. Výstava bude významnou a atraktivní součástí oslav 700. výročí narození císaře a krále Karla IV.

Originální, doposud nikdy nevystavené poklady z nejkrásnější soukromé sbírky čínského umění v České republice budou mít na zámku ve Valticích dokonce světovou premiéru.

1

Koruna Svaté říše římské

O žádné jiné koruně nebylo zřejmě řečeno a napsáno tolik různých hypotéz jako o císařské koruně Svaté říše římské. Existují tři základní teze, které kladou vznik koruny k roku 936 (Ota I. Veliký korunován východofranckým králem), k roku 962 (Ota I. korunován prvním císařem Svaté říše římské), nebo k roku 1027 (císařská korunovace Konráda II.). Z 11. století každopádně pochází vysoký oblouk (kamára) na vrcholu koruny.

Koruna byla zřejmě již od 10. století až do roku 1806 součástí korunovačních insignií, určených ke korunovaci císařů Svaté říše římské. Teprve po korunovaci touto korunou se stal panovník právoplatným a nezpochybnitelným císařem.

Celková hmotnost koruny, vyrobené ze zlata a zdobené drahými kameny, perlami a emailovými destičkami, je 3500 g. Originál koruny se nachází a je trvale vystaven v Císařské klenotnici (Schatzkammer) ve Vídni.

2

Královská koruna z relikviáře císaře Jindřicha II.

Koruna byla vyrobena kolem roku 1270 a dnes je vystavena v Klenotnici královské rezidence v Mnichově. Jedná se o tzv. liliovou korunu. Původně zdobila hlavu relikviáře císaře Jindřicha II. v bamberském dómu. Jindřich II. byl císařem v letech 972–1024, za svatého byl prohlášen v roce 1140.

Koruna je tvořena šesti reliéfy zakončenými masivními liliemi (fleur-de-lis) zdobenými drahokamy, perlami a antickými kamejemi. Jednotlivé desky jsou vzájemně spojeny panty s pevnými čepy, které jsou kryty akantovými listy, na nichž stojí postavičky modlících se andělů.

3

Svatováclavská koruna

Insignie byla poprvé použita v neděli 2. září 1347 při korunovaci Karla IV. českým králem. Svým tvarem (a zřejmě i použitým materiálem?) odkazuje ke korunám přemyslovských králů 12. a 13. století. To odpovídalo hlubokému významu, jaký Karel IV. přikládal tradici českého státu od doby Přemysla Oráče a sv. Václava, a současně velké úctě, kterou tento Lucemburk, po matce ovšem Přemyslovec, měl ke svým předkům na stolci českých panovníků.

Koruna je jedním z nemnoha středověkých klenotů, které se dodnes uchovaly téměř beze změny včetně výzdoby a použitých drahokamů. Přesto však při první korunovaci roku 1347 vypadala podstatně jinak. Za Karlova života byla průběžně upravována a doplňována o větší a kvalitnější kameny. Koruna je zhotovena z 21–22karátového 1 mm silného zlatého plechu. Váží 2,358 kg, zdobí ji 20 perel a 96 drahokamů, mimo jiné také jedny z největších safírů na světě. Na vrcholu koruny je umístěn kříž, v němž je uložen trn z Kristovy trnové koruny.

4

Rakouská císařská koruna Rudolfa II. a královské jablko

Koruna Rudolfa II. byla zhotovena roku 1602 v pražské dvorské dílně Jana Vermeyena. Jeden z nejlepších světových zlatníků byl kvůli této zakázce pozván císařem z Antverp. Koruna se skládá ze tří částí: z obruče, kamáry (oblouku) a mitry. Ve skladbě drahokamů je hluboká symbolika, neboť Rudolf II. byl doslova posedlý vlivy a působením drahých kamenů. Od roku 1804, kdy vzniklo na troskách Svaté říše římské (formálně zanikla až 1806) Rakouské císařství, vyjadřovala koruna Rudolfa II. císařskou hodnost rakouských panovníků z rodu habsbursko-lotrinského. Ke skutečné korunovaci však nebyla nikdy použita.

Do souboru císařských klenotů Rudolfa II. patří také žezlo a královské jablko, které nechal na zakázku zhotovit roku 1612 Rudolfův bratr a nástupce král Matyáš. Jejich autorem je zlatník Andreas Ochsenbruck.

Mitra symbolizuje Boží milost a též duchovní hodnost císaře. Ta byla při císařské korunovaci symbolicky posvěcena jáhnem.

 

5

Svatoštěpánská koruna a královské jablko Uherského království

Uherská královská koruna sv. Štěpána (podobně jako například česká svatováclavská koruna) sestává z několika částí různého stáří. Čelenková koruna byzantského císaře Michaela VII. Dukase (1071–1078) byla původně zřejmě korunou ženskou z konce 11. století. Latinská část koruny pochází z období mezi 11. a 13. stoletím. Obzvláště nápadný je šikmý kříž na vrcholu, jenž je nejmladší částí klenotu. Legenda, která se váže k nakloněnému kříži, hovoří o tom, že kříž byl poškozen záměrně Habsburky, aby tak zlomili „magické síly“, jež Maďaři své koruně přisuzovali.

6

Železná koruna Lombardie

Je jednou z nejstarších královských insignií v Evropě. Koruna se stala symbolem Langobardského království a v 8.–10. století i středověkého Italského království. Dnes je tato vzácná památka uložená v katedrále v Monze.

Koruna byla vytvořena v 9. století. Označení „železná“ se vztahuje k železnému, asi 1 cm širokému pásku uvnitř koruny. Pásek byl údajně vykován z hřebů použitých při Kristově ukřižování. Vnějšek koruny tvoří šest segmentů z tepaného zlata, zdobených emaily. Segmenty jsou spojené pantíky vykládanými drahokamy. Koruna je poměrně malá. Z toho vychází hypotéza, že byla původně náramkem. Jiná teze hovoří o zkrácení koruny poté, co byly dva segmenty ztraceny.

7

Koruna Ludvíka XV.

Z asi dvaceti zdokumentovaných královských korun francouzských králů pouze jediná přežila ničení památek v letech 1590 a 1793. Je jí právě koruna Ludvíka XV., zdobená mnoha nesmírně cennými drahokamy, mezi nimiž vynikají diamant Regent (na fleur-de-lis v přední části koruny), diamant Sancy (v nástavci koruny) a osm diamantů, které králi věnoval kardinál Mazarin.

Ludvík XV. (1715–1774) z rodu Bourbonů byl pravnukem „krále Slunce“ Ludvíka XIV. Po předčasné smrti svého otce a děda se stal ve svých dvou letech oficiálním následníkem trůnu, na který usedl po období regentství svého strýce, Filipa II. Orléanského.

Na krále měl dlouho velký vliv jeho rádce kardinál Fleury (1653–1743). Po kardinálově smrti však Ludvíka XV. ovládly jeho milenky madame de Pompadour a madame du Barry, které postrádaly jakýkoli rozhled v politických záležitostech.

8

Císařská koruna Napoleona I.

Napoleon Bonaparte v roce 1804 donutil parlament ke změně Ústavy a nechal se prohlásit císařem. Při příležitosti svého nástupu na trůn pak uspořádal jeden z nejokázalejších oslavných ceremoniálů v dějinách světa.

Slavnostní akt se konal 2. prosince 1804 v pařížské katedrále Notre-Dame a odznaky vlády Bonapartovi symbolicky předal papež Pius VII. (1742–1823). Podle některých pramenů si však Napoleon od něj nenechal korunu nasadit a cenný artefakt si položil na hlavu vlastníma rukama. Chtěl tak demonstrovat svoji nezávislost na církvi. Obřadu se zúčastnily tisíce lidí, mezi nimi třeba i jihoamerický revolucionář a císařův nadšený obdivovatel Simón Bolívar (1783–1830).

Koruna byla vyrobena v roce 1804 dvorním zlatníkem francouzského císaře Martina-Guillama Biennaise. Jejím vzorem byly jednak antické diadémy římských císařů, jednak středověká koruna francouzských králů, zvaná koruna Karla Velikého, jež byla zničena během Francouzské revoluce.

9

Koruna princezny Blanky z Lancasteru

Insignie je známa též pod názvem Česká či Palatinská koruna. Jedná se o nejstarší dochovanou královskou korunou užívanou v Anglii. Byla vytvořena někdy po roce 1370. Je vyrobena ze zlata, zdobena je emaily, safíry, rubíny , diamanty a perlami. V Bavorsku se nachází od roku 1402, kdy ji s sebou přinesla anglická princezna Blanka z Lancasteru, dcera anglického krále Jindřicha IV. Korunu použila na své svatbě s falckým kurfiřtem Ludvíkem III. Koruna se dnes nachází v klenotnici mnichovské Residence. Dílo je pokládáno za jeden z nejkrásnějších výtvorů gotického zlatnictví. Koruna je vytříbeně zdobena drahokamy ve formě fleur-de-lis, která byla ve středověku velmi populární. Korunu Blanky z Lancasteru tvoří dvanáct lilií vystupujících z kroužků, střídavě vysokých a nízkých.

10

Britská imperiální koruna

Koruna je nejznámější z dochovaných korunovačních insignií Spojeného království.

Klenot byl zhotoven pro korunovaci Jiřího VI. v roce 1937. Jednalo se o mírně upravenou kopii Imperiální královské koruny královny Viktorie. Do současné podoby byla upravena (snížena o 25 mm) pro korunovaci Alžběty II. v roce 1953.

Tvar koruny byl ovlivněn starší korunou sv. Edvarda a má i tentýž základní výzdobný program tvořený střídáním tlapatých křížů a lilií. Uvnitř koruny je vložen sametový čepec s hermelínovým lemem. Korunu zdobí mnoho drahých kamenů: 2 868 diamantů, 273 perel, 17 safírů, 11 smaragdů a 5 rubínů.

Mezi kameny se nachází např. druhý největší diamant na světě Cullinan II (317 karátů), rubín Černého prince umístěný rovněž v čelní části koruny či safír Stuartovců umístěný na obroučce vpravo od obou těchto kamenů.

11

Insignie korunních princů Švédského království

Koruna byla vyrobena pro Karla X. Gustava (1654–1660), použita však byla poprvé již při korunovaci královny Kristiny I. (1632–1654). Pro korunovaci Karla X. byla spěšně vytvořena během dvou týdnů z částí koruny dřívější královny. Koruna má základní radiální formu s osmi protaženými trojúhelníkovými paprsky a zůstala dodnes v původním stavu, kromě dodatku černých emailových snopů obilí (heraldického znaku dynastie Vasa), které k ní připojil Gustav III. pro svou korunovaci v roce 1772. Původní, již opotřebovaný klobouk s hermelínem byl nahrazen světle modrou saténovou čapkou se zlatými výšivkami.

12

Koruna dánského krále Kristiána V.

Insignie je od roku 1671 oficiální královskou korunou Dánského království. Byla vytvořena na příkaz krále Frederika III. (1648–1670) pro jeho syna Kristiána V. (1670–1699). Koruna byla sice vyrobena u příležitosti korunovace, avšak nikdy pro samotnou korunovaci použita nebyla, neboť královský majestát byl předáván počínaje Frederikem III. v rámci dědictví, to znamená bez účasti šlechty. Korunovace byla omezena na náboženský obřad vysvěcení a pomazání. Koruna Kristiána V. se dnes nachází spolu s dalšími dánskými korunovační klenoty v klenotnici zámku Rosenborg v Kodani. Byla vyrobena v letech 1670–1671 Paulem Kurtzem ze zlata, emailu a drahokamů. Obroučka nese čtyři velké drahokamy. Na přední i zadní straně dva safíry (84, resp. 144 karátů), a po stranách rubín (90 karátů) a spinel (107 karátů).

13

Monomachova zlatá čapka

Klenot je jedním z nejznámějších symbolů ruského impéria a současně je nejstarší z ruských carských korun. Jedná se o někdejší korunu všech velkoknížat moskevských a ruských carů. V současnosti je vystavena ve Zbrojnici moskevského Kremlu.

Vzácná zlatnická práce vznikla kolem roku 1300, její nejstarší části však pocházejí již z 8.–9. století. Ke korunovaci ruských carů byla používána do roku 1682. Za vlády velkoknížete moskevského Ivana III. (1462–1505) vznikla pověst, podle níž ji údajně získal kyjevský kníže Vladimír Monomach (1113–1125) od byzantského císaře Konstantina Monomacha. Po Monomachově čapce byla při korunovačních obřadech používána Kazaňská koruna zhotovená za Ivana Hrozného roku 1553.

14

Kazaňská koruna

Insignie náležela původně Jadegaru Mohammedovi, poslednímu tatarskému vladaři kazaňského státu a byla vytvořena pravděpodobně v souvislosti s jeho konverzí na pravoslaví a přijetím jména Semen. Koruna pochází z roku 1553 a je druhou nejstarší v Rusku. Zlatá koruna je poseta perlami, granáty a tyrkysy. Sobolí kožešina byla přidána později pro větší pohodlí.

Poprvé byla zmíněna jako součást pokladu cara Ivana Hrozného, jenž v říjnu 1552 dobyl Kazaň a začlenil Kazaňský chanát do rámce ruské říše. Drahocenná koruna mohla být vytvořena moskevskými dvorními zlatníky nebo tatarskými mistry po úspěšném vyřešení “východního problému”, tolik důležitého pro další expanzi ruského impéria.

Její pojmenování zřejmě mělo připomínat slavné vítězství ruských bojovníků. Vzhled koruny kombinoval ruské a orientální umělecké tradice. Některé prvky, např. kombinace červených turmalínů a rubínů s modrými tyrkysy a rytými ornamenty splétaných rostlin na vykládaném pozadí, jsou typické pro orientální uměleckou praxi té doby.

15

Carská čapka z Astrachaně

Insignie byla zhotovena na objednávku cara Michaila I. Fjodoroviče Romanova (1613–1645), zřejmě u příležitosti jeho korunovace v roce 1615. Jedná se pravděpodobně o dílo moskevských zlatníků. Michail Fjodorovič byl první ruský car z dynastie Romanovců. Klenot svým tvarem navazuje na obě starší ruské koruny – čapku z Kazaně a Monomachovu zlatou čapku. Odlišný od obou předchozích korun je výzdobný program koruny s využitím emailů a bohaté dekorace diamanty, smaragdy, rubíny, almandiny (varianta granátu) a safíry. Originál se nachází v moskevském Kremlu.

16

Koruna mahárádžů z Muršídábádu (Indie)

Dějiny středověké a novověké Indie jsou prosyceny četnými šarvátkami a válkami mezi hinduisty a muslimy. Mnoho knížat, rádžů a mahárádžů tak ještě před několika lety identifikovalo ve svých insigniích i své společenské postavení a náboženské názory. Koruna muslimských mahárádžů z Muršídábádu, vytvořená na konci 19. století s využitím zelené barvy jako symbolu proroka Mohameda a islámu, upomíná ve své konstrukci (štítová spona a zejména péřový nástavec) na koruny perských velkokrálů. Výzdoba okrajů koruny kolem dokola je zase svou různorodostí typická pro indické umění.

Muršídábád je dnes středně velkým městem v Západním Bengálsku, nedaleko hranice Indie s Bangladéšem. Dříve však bylo hlavním městem celého Bengálska a mělo desetkrát více obyvatel než dnes.

17

Koruna Kiani

Insignie perských panovníků z dynastie Kádžárovců (1796–1925) vytvořená na konci 18. století pro Fath Ali šáha podle vzoru starodávných korun šáhanšáhů z dynastie Sásánovců. Uchovávána je dnes v klenotnici Íránské národní banky (Bank Markazi Iran) v Teheránu.

Orientální čapku zvanou koruna Kiani zdobí diamanty, 300 smaragdů, více než 1800 perel a kolem 1800 rubínů a spinelů. Od konce 18. století sloužila koruna Kiani panovníkům Persie jako intronizační insignie. Po úpadku dynastie Kádžárovců v roce 1925 ji zastoupila nová koruna šáhů z dynastie Pahlaví.

18

Koruna Pahlaví a korunovační insignie císařovny

Ozdobná pokrývka hlavy perských šáhů byla korunovační insignií císařů Íránu z dynastie Pahlaví. Koruna je dnes uchovávána v klenotnici Íránské národní banky (Bank Markazi Iran) v Teheránu. Byla vytvořena na příkaz Rézy šáha Pahlavího (1925–1941) v prvním roce jeho vlády. Jejím autorem je klenotník Hadž Seradžaddín. Jako vzor byly použity dávné koruny perských šáhanšáhů z dynastie Sásánovců. Koruna je sestavena z červeného semišového čepce schodkovité formy, bohatě zdobeného zlatem, stříbrem, dvěma safíry, pěti smaragdy, 368 perlami a 3380 diamanty

Koruna císařovny Farah Pahlaví byla použita při slavné korunovaci v roce 1967, kde byla Farah Pahlaví současně jmenována regentkou v případě, že by vládnoucí šáh zemřel a korunní princ ještě nedosáhl věku 21 let. Šlo o událost v muslimském světě zcela jedinečnou a de facto neopakovatelnou.

 

19

Velká koruna Vítězství

Honosná insignie je součástí oficiálních regálií Thajského království. Byla vyrobena ze zlata v době vlády krále Ramy I. v roce 1782. Koruna je 66 cm vysoká a váží 7,3 kg. V době  krále Ramy IV. byla koruna ozdobena většinou diamantů, včetně Velkého diamantu (Phra Maha Wichian Mani) pocházejícího z Indie a zasazeného do horní části koruny. Koruna je zhotovena v tradiční thajské “architektonické” formě několikastupňové kuželovité čelenky zakončené zužující se věží. Tvar koruny představuje koncept Božího království. Vysoká věž je symbolem Božské autority a práva vládnout nad lidmi.

20

Domácí koruna dalajlamy

Forma domácí dalajlamovy insignie z první poloviny 20. století odkazuje k pokrývkám hlavy zdobených kožešinou, s dolů visícími manžetami, tedy s prvky obvyklými v oblasti Tibetské náhorní plošiny po staletí. Pohledová strana koruny připomíná evropské ploché koruny, jednotlivé segmenty však nejsou spojeny pantíky, nýbrž koženými proužky. Koruna je vyrobena z tepaných stříbrných plátů a zdobena korály, tyrkysy a lapisem lazuli. Hlavním výzdobným motivem je zde reliéf zlaceného meditujícího Buddhy zobrazeného v lotosovém sedu (padmásana).

21

Koruna etiopského císaře Menelika II.

Císařská insignie ohromných rozměrů byla vyrobena pro korunovaci Menelika II. etiopským císařem v roce 1889. Celá koruna je vyrobena ze zlata a je zdobena drahými kameny. Obzvláště pozoruhodným prvkem je na přední straně dekorativní plastika sv. Jiří jedoucího na koni. Originál koruny se nachází v klenotnici v Aksúmu v Etiopii.

Menelik II. (1844–1913), narozený jako Sahle Maryam, byl etiopským císařem v letech 1889–1913. Pocházel z dynastie Šalomounovců, odvozujících svůj původ od nemanželských potomků krále Šalomouna a královny ze Sáby.

Autor koncepce a kurátor výstav:

PhDr. David Majer,

Muzeum Jantarové stezky a Hedvábné cesty & Ostravské muzeum